Rozhovor – Miloš Buchta

V dalším rozhovoru s brankáři chytajícími v rukavicích BU1 si promluvíme s Milošem Buchtou ze Sigmy Olomouc. Odpoví nám na to, co říká na parádní umístění jeho celku, čím je český fotbal jiný a taky se nezapomněl vyjádřit ohledně cílů na příští sezonu.

Ahoj Buchtiči, pro všechny fanoušky, kteří sledují českou ligu, jsi známým jménem hlavně díky poslední sezoně, ve které jsi pomohl Sigmě k famóznímu umístění. Očekával jsi něco podobného, když jste na začátku podzimu vstupovali do soutěže jakožto příchozí z druhé ligy?

Ahoj! Abych byl upřímný, nečekali. Myslel jsem si, že budeme hrát klidný střed tabulky. Kvalita v mužstvu byla a stále je, proto jsem tak nějak věděl, že máme šanci hrát vyrovnanou hru s týmy, kteří jsou v lize každý rok na velmi pěkných místech. Určitě jsem ale ani nepomyslel na to, že bychom mohli hrát o pohárové příčky. Všichni jsme určitě věděli, že to nebude takové, jako druhá liga. Co se ale musí říct je fakt, že právě díky druhé lize jsme odehráli takovou sezonu. Kádr měl čas sehrát se. Zároveň vedení nijak nezasáhlo do složení týmu, takže jako parta jsme zůstali pohromadě, a to extrémně pomohlo. To, že jsme se takhle umístili, určitě nepovažuji za náhodu.

V porovnání s ostatními ligovými gólmany jsi matador. I přesto jsi odchytal víc než vynikající sezónu, několikrát ses ocitl v týmu kola a patříš mezi špičku, stačí se podívat na statistiky. Dokážeš říct, v čem máš oproti mladším kolegům výhodu?

V první řadě se mi vyhnuly zranění, nevynechával jsem tak tréninky a hlavně zápasy. Za celou sezónu jsem nevypadl z rytmu, což prospělo jak tělu, tak hlavě. Druhá věc je, že se dařilo mančaftu. To pomáhá všem členům kádru, ať už jsi brankář nebo útočník. Tak nějak se vezeš na vítězné vlně. Možná jsem to někdy podpořil dobrými výkony, ale naopak byly i zápasy, kdy jsem mohl zachytat určitě lépe. Oproti mladším brankářům už nejsem třeba tak mrštný a rychlý, ale naopak mám zkušenosti, které v zápase můžu uplatnit. I to nemůžu opomenout.

Prošel sis fotbalem na Slovensku a v Rumunsku. Je něco, čím ti český fotbal přijde atraktivnější nebo zábavnější?

Českou ligu jsem sledoval i po odchodu do zahraničí. První velký rozdíl, který tě trkne do očí, je ve stadionech. Tady v česku se staví moderní stadiony, ty starší se případně rekonstruují. Oproti Rumunsku nebo Slovensku jsou tak na velké úrovni. Kam jsme letos přijeli, tam stál krásný stadion.
Na Slovensku se situace sice zlepšuje, ale v době, kdy jsem tam měl tu možnost hrát, byly slovenské a maďarské stadiony podobné – betonová monstra. Co se fotbalu týče, v Česku se hraje víc do taktiky, hodně se dbá na přípravu a trénink. Hra je ve výsledku atraktivnější nejen pro hráče, ale hlavně pro diváka, tedy alespoň podle mého. V Rumunsku se ve své době točilo hodně peněž, ale za poslední dobu šla kvalita dolu. V Česku je to přesně naopak.

Jako číslo nosíš 30, má to nějaký hlubší smysl?

Už od mládežnického působení v Sigmě jsem nosil 30. Kam jsem šel, tam jsem si jí vzal, teda, pokud to šlo. Když jsem se vrátil do Olomouce, o 30 jsem si jako zkušený mazák hned řekl. Prostě mi přirostla k srdci a fotbal si bez ní nedokážu představit.

Díky parádním výkonům si Sigma zajistila postup do kvalifikace Evropské ligy. Těšíš se?

Tak určitě se na to těšíme všichni. Chceme se ještě porvat o 3. Místo v lize, které zajišťuje postup do skupiny, i když to nemáme úplně ve svých rukou. Ať už v předkole nebo ve skupině platí, že čím dál se probojuješ, tím lepší týmy jsou, a to je hrozná výzva. I přesto, že v Sigmě asi není kluk, který by měl zkušenost s evropskými poháry, je v našem týmu kvalita, takže to bude jak pro nás, tak pro ostatní hodně zajímavé.

Když se ohlédneš na svou dosavadní kariéru, vzpomeneš na nějaký mač, který je jiný než ostatní?

Dobrých i špatných zápasů mám za sebou spoustu, v rychlosti asi jeden z nich nevyberu. Mezi moje nejoblíbenější vzpomínky patří rok 2005, kdy jsem se na Slovensku stal brankářem sezony. Tím jsem se v roce 2010 stal i v Rumunsku. Člověk si pak říká, že sezonu neodchytal úplně špatně. V Rumunsku je fotbal mediálně jinde než tady, takže lidi i média to všechno prostě řešili víc.

Na kterém z českých stadionů se ti hraje nejlépe, tedy krom domácího Androva stadionu?

Jak už jsem říkal, české stadiony jsou všechny moc fajn a příjemné. Na Letné to má největší kouzlo, Eden je zase super moderní. Na takových stadionech se musí hrát každému dobře.

Oblékáš model Classic. Jsi s ním spokojen? Jak jsi se k rukavicím BU1 vůbec dostal?

Za svou kariéru jsem vystřídal hodně rukavic. Jednou jsem uviděl video, kde můj kamarád rukavice zkouší. Říkal jsem si, že ani není možné, aby rukavice takhle lepily. Kluky z Bu1 jsem hnedka kontaktoval a za pár dní jsem si rukavice mohl ozkoušet sám, nezklamaly mě. Jsem stará škola a tak mám nejradši, když je design rukavic jednoduchý, čistý. To Classic splňuje na 100%. I přesto, že předtím jsem měl rukavice od konkurence, které jsem si nemohl vynachválit, tak teď bych je zpátky už nevyměnil. Vždy ostatním říkám: “Zkus si jeden pár, nebudeš litovat!“. Klukům chci tímhle mockrát poděkovat, za skvělou práci. Možná že právě i díky těmhle rukavicím jsem odchytal takovou sezonu.

Mílo, zbývá nám poslední otázka. Stanovil sis už nějaký cíl na příští sezonu?

Jelikož ještě zbývá poslední kolo, soustředíme se jen a jen na sezonu aktuální. Rádi bychom se posunuli na 3. Příčku, to ale není jen na nás. Avšak cíl na příští sezonu je jasný. Být zdraví, být soudržní jako do teď a zopakovat hru, kterou jsme předváděli letošní rok.

Buchtiči, mockrát ti děkuju za parádní rozhovor. Máš ještě nějaká slova, která bys rád poznamenal?

Taky mnohokrát děkuju! Všem bych rád popřál úspěšný zbytek sezony a slunné léto. Rád bych tímto znovu poděkoval klukům z BU1 za fajnové rukavice, na které je prostě spoleh. Těm, kteří ještě neměli tu možnost je vyzkoušet, vzkazuji: “Zkus si jeden pár, nebudeš litovat!“