Jan Laštůvka v BU1
Brankáři, BU1 rukavice, Rozhovor

Rozhovor – Jan Laštůvka

Přinášíme Vám první z našich rozhovorů s brankáři oblékajícími rukavice BU1. Dnes se zeptáme na pár zajímavých otázek gólmana, o kterém jsme Vám psali již dříve. Jan Laštůvka je jedním z prvních velkých jmen, která oblékla naše rukavice. Pojďme se ho zeptat na pár otázek, ať už ohledně jeho začátků nebo budoucnosti…

Jak ses dostal k chytání?

Fotbal jsem začal hrát jako útočník, ale po půlroce jsem se nějakým způsobem dostal do brány. Jako malý jsem hrával za dvě věkové kategorie, v té starší jsem chytal a v té mladší jsem hrál v útoku. Musím přiznat, že dodnes mě hodně baví hra nohama, i přes to, že jsem brankář.

Pamatuješ na nějaký památný nebo vtipný moment z fotbalového dětství?

No, z dětství si na nic výrazného nevzpomínám, ale je jeden moment, který budu mít v paměti asi navždycky. V mém prvním ligovém zápasu proti Žižkovu jsem chytil balon za vápnem, byla z toho žlutá karta a obdržený gól. Naštěstí mě tenkrát kluci z týmu podrželi a zápas jsme vyhráli.

Tvůj dres zdobí číslo 16, proč tomu tak je?

Už od mala jsem neměl rád jedničku, i přes to, že jsem jí v mládežnických kategoriích musel nosit. Když jsem se dostal mezi chlapy, měl jsem si vybrat číslo jakožto brankářská dvojka. V té době jsem si vybral číslo 16, které mi tak nějak přirostlo k srdci. Nosil jsem ho v Baníku, po čase jsem ho měl i na Ukrajině a mám ho i teď, po návratu do Česka.

Na co jsi nejvíc pyšný, co se týče tvé kariéry?

I přes to, že jsem v kariéře působil v hodně klubech, nejvíc pyšný jsem na své začátky v Baníku, konkrétně na rok, kdy jsme vyhráli titul. Oslavy z hlavy nedostanu asi nikdy. Další věcí, kterou musím zmínit, jsou zápasy v repre, což je sen asi každého malého kluka.

Co se ti nejvíce líbí na postu brankáře?

Všichni víme, že brankáři jsou tak trochu blázni. Je na ně vyvíjený tlak, nesmí udělat chybu, a právě to je velká výzva. Určitě není lepší pocit než zabránit gólové příležitosti soupeře ke konci hodně vypjatého zápasu.

Sleduješ i jiné gólmany, případně kdo je tvým oblíbencem?

Když mi bylo 18, sledoval jsem každý ligový zápas. S vyšším věkem to sice tolik nesleduju, ale velké zápasy si nenechám ujít. Někdy se na internetu mrknu na nějaký brankářský trénink, abych viděl, jak trénují ostatní. Z brankářů sleduji světovou špičku, ale kdybych měl říct opravdu jen jedno jméno, je jím Buffon. I přes svůj věk totiž dokáže neskutečné věci.

Co tě přesvědčilo k tomu, abys oblékal rukavice BU1?

K rukavicím jsem přišel náhodou, potom co jsem se vrátil z Ukrajiny. Jednoduše mi sedly. Od začátku chytám ve střihu Roll Finger, který mi maximálně vyhovuje, a co se vlastností týče, BUčka převyšují ostatní značky ve své výdrži a přilnavosti. Další věc je, že při mých angažmá v Karviné nebo Slavii si tuhle značku oblíbili i jiní brankáři, což je určitě známkou toho, že ty rukavice jsou kvalitní.

Co je tvým osobním cílem v letošní sezoně?

Měl jsem možnost odejít buď do Karviné, nebo Baníku. Zvolil jsem Baník, ten aktuálně nemá takovou pozici v tabulce, jakou bychom si představovali. Momentálně je naším cílem zachránit Baník od sestupu, protože podle mého klub s takovou historií si zaslouží být součástí nejvyšší soutěže. Dá se tedy říct, že mým osobním cílem je cíl celého klubu.

Honzo, mockrát ti děkuji za rozhovor a přeju tobě i tvému klubu hodně štěstí do druhé poloviny sezóny. Chtěl bys ještě nakonec něco vzkázat ostatním brankářům?

Rád bych všem popřál štěstí a hodně vychytaných nul v jarní fázi sezóny. Jestli ještě nemáte rukavice BU1, rozhodně se nebojte je vyzkoušet, podle mého nebudete litovat.

Honza chytá v modelu BU1 Classic:

Kdo je Jan Laštůvka

Všem známá opora Baníku přišla na svět v roce 1982 v Havířově. Do fotbalového světa se podíval o 6 let později, kdy ho do Karvinského oddílu přivedli kamarádi. V jeho 18 letech přestoupil do Baníku Ostrava, kde se po první sezoně dostal na post brankářské jedničky. Na něm zůstal až do svého odchodu. Do té doby stihl s Baníkem vyhrát i titul, konkrétně v sezoně 2003/2004.

V roce 2004 se přesunul na Ukrajinu, přestoupil totiž do Šachtaru Doněck.
V něm strávil 3 roky, zahrál si Ligu Mistrů a Pohár UEFA. V roce 2007 se podíval i do Anglie, rok strávil ve Fulhamu a o sezonu později si pro změnu zahrál u našich německých sousedů Bundesligu, kde chytal za VfL Bochum.
Tady nahradil v bráně svého kolegu Jaroslava Drobného, který tehdy přestoupil do Herthy. Po roce v Německu se Lašty vrátil do Anglie, tentokrát si zahrál za West Ham, za který ale nastoupil pouze jednou.

Nakonec se usadil na jemu známé Ukrajině. V roce 2009 přestoupil do FK Dněpr a transfer to byl více než vydařený. Honza si v Dněpropetrovsku odchytal na dobrých 7 let, nastoupil ve více než 100 zápasech. Potom, co se jeho mateřský klub dostal do první ligy, se rozhodl pro návrat domů.

Roku 2016 se opět objevil v domácím prostředí, tentokrát to bylo v dresu týmu, který ho vychoval – Karviné. Té Honza dopomohl jakožto nováčkovi ke klidnému středu tabulky. Po velmi vydařené sezoně se rozhodl pro přestup do tehdy posilující Slavie. Pro jeho smůlu se v Praze nesetkal s velkou důvěrou a byl po půlroce donucen k přestupu. Rozhodl se pro transfer do týmu, ve kterém celá jeho profesionální kariéra začala. V lednu roku 2018 se vrátil do ostravského Baníku.

 

 

Podobné články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *